O nás

Metoda výuky čtení v 1. třídě

Základní a mateřská škola ve Vysokém Chlumci čtení v 1. třídě vyučuje novou metodou, které v posledních letech některé školy nabízejí. Jedná se o splývavé čtení -"SFUMATO". Tato technika čtení je naprosto odlišná od běžné analyticko-syntetické metody čtení, liší se i od metody genetické. Autorkou je Dr. Mária Navrátilová, více na www.abcmusic.cz

Metoda splývavé čtení je vhodná pro děti, u kterých by se mohla vyvinout dyslexie, dnes nijak ojedinělá vývojová porucha učení, která je již diagnostikovaná v rodině, např. u sourozenců. Výuka čtení touto metodou je pro děti zábavná, vychází z propojení sluchového, zrakového a hmatového vnímání v uvedeném pořadí, využívá v prvopočátečním osvojování abecedy dramatizaci. SFUMATO odbourává dvojité čtení, děti čtenému textu od počátku snadno porozumí a to je velkým přínosem i v ostatních předmětech.

Výuka matematiky podle profesora Hejného

V matematice již osmým rokem využíváme učebnice prof. M. Hejného, který si klade za cíl, aby tento vyučovací předmět nebyl nudný a zároveň se budovalo matematické myšlení díky různým "hrám" (matematická prostředí, schémata - krokování, autobus, parkety, pavučiny....), které se prolínají a prohlubují ve všech ročnících.

Prof. Hejný říká: "Když se vás někdo zeptá, kolik máte doma obrazů, odpovíte správně, ale až po chvíli. Ve své paměti máte uloženo schéma vašeho bytu, a proto můžete obrazy spočítat. Ve škole je ale taková odpověď hodnocena slovy: Jde to z tebe jak z chlupaté deky. Nabiflovaný žák, který odpoví hbitě, dostane jedničku. Navzdory tomu, že o obrazech nemá představu. A zde je podstata věci. Znát neznamená odříkávat, ale rozumět. Tedy nabývat různé zkušenosti a organizovat je do schémat. Ta v sobě obsahují kvanta poznatků.

Tradiční způsob vyučování ale vychází z analytického třídění poznatků. Tak se v září probírají obrazy, v říjnu okna. Když v květnu dojde ke kobercům, o obrazech už žáci nic nevědí. Naše snaha učit tímto způsobem má jen malou úspěšnost. Naopak budování schémat vede k trvalému a hlubokému poznání."

Rodinná atmosféra

Základní škola ve Vysokém Chlumci patří svojí kapacitou k malým školám v regionu. Malé venkovské školy mají spoustu nesporných výhod a mohou nabídnout něco jiného než velké městské školy. Jsou to školy vhodné pro děti , které mají problémy se začleňováním do velkého dětského kolektivu. Vyučování probíhá v přátelské rodinné atmosféře. Přestože škola je málotřídní, uplatňuje se individuální přístup k žákům. Výuka může probíhat za teplého počasí venku, v areálu velké školní zahrady se zastřešeným přístavkem, zde je dokonce i sociální zařízení. Děti mají možnost být v kontaktu s přírodou tak, jak to bylo běžné pro předchozí generace. Škola má odpovídající technické vybavení, pec na keramiku, tkalcovský stav, počítačovou učebnu, ve třídách interaktivní tabule.

Historie školy 

V první polovině 19. století se ve Vysokém Chlumci vyučovalo pokoutně, tedy bez vědomí a povolení příslušných úřadů. Do roku 1817 učil v čp. 51 některé děti číst a psát krejčovský mistr Josef Doubrava. Po něm, do roku 1819, vzdělával mládež v čp. 40 zámečník Josef Novák. Dalších šest let zde nevyučoval nikdo, až v období let 1825 - 1830 tu vykonával učitelské řemeslo František Zajíc. Posledním "pokoutným" učitelem byl kancelářský písař Jan Dobiáš. Ten však vzdělával jen děti panských úředníků. Žáků míval patnáct až dvacet, přičemž od každého dostával jednu zlatku měsíčně a dle pořadí také oběd.

Zřízení školy se ve Vysokém Chlumci zvažovalo velmi dlouho. Dle původního záměru měla sídlit v čp. 62. Za tímto účelem byla dokonce podána žádost c.k. okresní školní radě v Sedlčanech. Ta ji však zamítla, neboť budova nesplňovala zákonné podmínky. Záležitost se protahovala několik let a místní občané se odhodlaně chopili každé sebemenší příležitosti k naplnění vysněného cíle.

Nemalé úsilí nakonec přineslo kýžený výsledek. Dne 11. května 1880 byl zakoupen dům čp. 6, jejž obec vlastním nákladem upravila na dvoutřídní školu. Zdejší děti dosud patřily k Počepickému obvodu a vznik samostatné školy se neobešel bez protestů Počepických, kteří zasílali stížnosti až do Vídně na ministerstvo a vynutili si různé kontroly. Tím však docílili jen ročního zpoždění - již v neděli 6. listopadu 1881 se konalo svěcení nové školy. Do první třídy bylo zapsáno 83 dětí, do druhé 62, celkem tedy 146 žáků. Původní učitelský sbor tvořil třídní učitel Václav Jirků a podučitel Josef Kment. Vyučování začalo v úterý 8. listopadu. K nově vzniklé Vysokochlumecké školní obci patřily osady Vysoký Chlumec, Víska, Vápenice, Ústupenice, Hradce a samoty Jezvina, Poušť a Pačická.

Vzhledem ke stále rostoucímu počtu žáků se škola v počátcích potýkala s nedostatkem místa i učebních pomůcek. Děti navíc velice často postihovaly nepříjemné nemoci jako černý kašel, příušnice, spála, neštovice či spalničky, což výuku mnohokrát omezovalo i zcela přerušilo. Ke dni 1. září 1888 byla otevřena třetí třída, neboť počet školáků mezitím vzrostl na 193. V letech 1899 - 1900 byli k dosavadní škole přistaveny ještě dvě učebny, kabinet a jedna místnost. Práce se ujal zednický mistr Václav Slaba, od něhož byl zároveň odkoupen pozemek se školou sousedící. Obec si na rozšíření půjčila 10 tisíc zlatých od hospodářské záložny v Sedlčanech. Školu tehdy navštěvoval rekordní počet 203 dětí.

Během první světové války Byli zdejší učitelé využíváni pro různé služby. V únoru 1915 je c.k. okresní hejtmanství jmenovalo důvěrníky pro soupis veškerých zásob obilí a mouky, asistovali zároveň u všech válečných sbírek. Od 13. února do 5. března se nevyučovalo pro nedostatek paliva, pro změnu v druhé polovině října onemocněly tři čtvrtiny žáků španělskou chřipkou. V listopadu 1919, kdy školu navštěvovalo 160 dětí, byla povolena dočasná pobočka - 4. třída. V prosinci 1922 se opět zrušila, jelikož se počet žáků snížil na 136 a v dalších letech stále klesal.

Jelikož se počet žáků neustále snižoval a v roce 1925 klesl na devadesát, zrušila zemská školní rada třetí třídu. Proti tomu byl sice podán protest, avšak docílilo se pouze toho, že místo zrušení se třída spojila s druhou.Sepsání dějin školy po roce 1940 velice stěžuje skutečnost, že se ztratila školní kronika vedená od tohoto roku až do devadesátých let. Zásadní změnu, pro chlumecké nevítanou, přineslo založení výjezdní měšťanské školy v Počepicích, kam Vysoký Chlumec patřil obvodem. V praxi to znamenalo, že všechny děti od 5. ročníku a 30% dětí s dobrým prospěchem ze 4. ročníku začaly docházet do Počepic. Od 17. října měla škola opět jen dvě postupné třídy a v nich 66 žáků. V průběhu druhé světové války byly třídy dvakrát zabrány německými vojáky. Po válce se odchodem rodin do pohraničí počet školáků znovu snížil na 41 dětí.

Zato rok 1950 znamená v historii školy významný letopočet, neboť zásluhou učitele Bedřicha Vlacha se podařilo zřídit mateřskou školu. Aby mohla dobře fungovat, byly opraveny místnosti v přízemí i venkovní fasáda celé budovy a zavedeno elektrické vedení. Mateřskou školu navštěvovalo v prvním roce 27 dětí, k dispozici měli jednu třídu a šatnu. Ředitelkou MŠ se stala Anna Tvrdá, později provdaná Vlachová. Ve funkci setrvala až do roku 1981, kdy odešla do penze. Její nástupkyní se stala Bohumila Sirotková. V průběhu více než padesátileté historie MŠ zde učila celá řada žen.

K přestavbě školní budovy došlo roku 1975 - 1976, což umožnilo rozdělení MŠ do dvou tříd. Roku 1984 zakoupila obec pro potřeby školy sousední dům čp. 5. V roce 1986 byla tato budova stavebně upravena, o rok později se tu otevřela prozatímní jídelna a poté i další části (jedna třída a malá tělocvična) Novými úpravami se mimo jiné oddělil do té doby společný vstup do ZŠ a MŠ. Modernější kuchyň byla zprovozněna v roce 1993. Po dlouhé době se v roce 1988 z chlumecké školy stala znovu trojtřídka (61 žáků), rok nato byla ale zrušena (50 žáků) a v březnu 1992 opět obnovena (53 žáků). Když byly ve škole naměřeny vysoké hodnoty radonu, musely se o prázdninách odvětrat prostory pod podlahou. Při této příležitosti se elektrické topení akumulačními kamny a podlahové topení nahradilo klasickým teplovodním topením s elektrokotlem.

V lednu 1999 došlo k slavnostnímu otevření nové třídy. Byla zřízena pro postižené děti, které do té doby musely dojíždět až do Kamýku nad Vltavou a během týdne byly ubytovány v tamním ústavu sociální péče. Záměr se zvažoval dlouho, ale k jeho naplnění došlo poté, co se uvolnila jedna třída v mateřské škole.